buldog:
Mě nezajímají čísla paragrafů,ale lidské osudy.Trestat civilisty-to jsme potom stejní jako nacisti.Nevím jak se měli provinit,že vítali německou armádu? To je jako trestat lidi za to,že chodili na 1.máje do průvodu a oslavovali KSČ a SSSR.....Benešovy dekrety a to co se dělo Němcům po válce(např.:v Žatci,Ústí n.L.,Postoloprtech...) je velkou skvrnou v našich dějinách.
Milý pane Buldogu,
je zřejmé, že jste člověk ujasněného názoru, který vám rozhodně neupírám a vcelku jej i chápu. Leč pletete bič z naprosto nesouvisejících faktů.
Vadí vám trestání civilistů po skončení II.světové války. Budiž, domníváte se tedy, že po Ploštině, Ležácích, Javoříčku, či Lidicích, které nebyly akcemi vojenskými, ale úředními, civilními, akcemi Geheime Staatspolizei, řízené nevojenským RSHA, měli zůstat nepovšimnuty ? Všichni udavači a přisluhovači, provokatéři, měli být pardonováni ? To bylo sakra něco jiného, než šlapat v průvodu na 1.máje.
Zmiňujete se o trestu za vítání německého vojska. Nevylučuji, že se něco takového mohlo udát, ale nelze z toho důvodu označovat všechna potrestání nacistických zločinců jako vadná.
Označujete Benešovy dekrety (mimochodem Beneš nebyl ani jejich autorem, ani je nevymýšlel) za něco, za co bychom se měli stydět. Přiznávám, že touto tématikou se zabývám poměrně intenzivně a již dlouhodobě a domnívám se, že se v ní i slušně orientuji. Vy jste mne však zmátl. Proč se za ně máme stydět ? Který dekret konkrétně máte na mysli ? Mám-li se stydět, odpusťte mi to, ale chci vědět proč a zač.
Skutečně máte pravdu, že se Češi po skončení války všeobecně zachovali k Němcům krutě. Lidové soudy, pořádané na více místech, (postačí Lanškroun), byly akty zvůle a pomsty, povětšinou na nevinných. Lze jen uvést, rozhodně však ne na omluvu, že neexistovalo území osvobozené od nacismu, které by takových jevů zůstalo ušetřeno a kde povětšinou násilí bylo násobně intenzivnější.
Uvádíte místa mediálně nejvíce propíraných míst ataků na německé civilní obyvatelstvo. Všechny jsou dodnes z důvodu neochoty obou stran neobjasněny (plus divoký odsun Brno-Pohořelice a další) a jejich jednoznačný výklad je minimálně neseriózní. Např.v Postoloprtech byl odkryt hromadný hrob, který jedna strana okamžitě označila za cca 500 obětí z řad německých civilních obyvatel a strana druhá vehementně protiargumentuje, že nezanedbatelná část ostatků má na rukou koncentráčnické tetování.
Proto byla odhalena v Postoloprtech pamětní deska s nápisem takovým, jaký nese po shodě všech. I když těch dalších míst smutných události z dob těsně po skončení války lze uvést více, není jich omračující množství. Opět však opakuji, nepopírám a odsuzuji jakýkoliv akt násilí v té době. ( i nyní samozřejmě). Je však nutno též pro vysvětlení (nikoliv omluvu) uvést, že se udály v desítkách dnů po skončení doposud nejstrašnější a nejděsivější nelidské apokalypsy od doby, kdy člověk stanul na dvou nohách. A viník byl zcela jednoznačný.
Nelze vyslovovat paušální soudy. Mluvil jsem s mnoha pamětníky, mám více hodin diktafonových záznamů, kdy i sudetští odsunutí mají odlišné vzpomínky a nepopírají při svém pobytu ve sběrném táboře Na Červenici vcelku vlídné zacházení a dokonce i rozloučení ze stran bývalých sousedů, jejich upomínkové dárky a to v době tehdy vypjaté antiněmecké hysterie.
Samozřejmě jsem vyslechl a mám zaznamenány svědectví zcela a naprosto opačná.
Jednoznačně bychom se měli spíše stydět za to, že zhodnocení staletého soužití s německy mluvící menšinou spoluobývající zemi koruny české a jeho smutné vyústění považujeme stále za nevýznamné a nejsme ochotni přistoupit k jeho objektivnímu zhodnocení a tím otvíráme jen cestu pro stranné náhledy a emotivně laděné neobjektivní soudy.
Mičus
